Astrodom

Křížová hora

 

Dalším kouzelným místem Lužických hor je zázračná Křížová hora. Je křesťanským poutním místem a křesťané vždy věděli, co dělají, vždy umisťovali kaple, kříže a kostely na energeticky velmi silná místa a pokud už nějaké bylo prohlášeno místem poutním a vedla tudy křížová cesta, je to místo léčivé či mystické, nejčastěji obojí a udál se zde nějaký zázrak. Tato křížová cesta není jen průměrná křížová cesta s dřevěnými či kamennými kříži, je to top křížová cesta, umělci ani sochaři zde svými díly nešetřili, podle toho je poznat, jaký význam mystickému místu přikládali. Poutní místo znamená, že sem konali pouť nejen lidé z okolí, ale i z daleka, konkrétně převážně ze sousedního Německa. Prvním uzdraveným podle legendy zde byl nejmladší ze sedmi bratří, kteří utekli před katolickou reformací ze země, ale všem se ve snu objevil Ježíš a zval je zpět. Nejmladší bratr byl velmi nemocný, vrátil se do svého rodného domu, přestoupil na katolickou víru a vztyčil na svém pozemku kříž, tehdy to ještě bylo na Kraví hoře. Tento kříž ho zázračně uzdravil a tak byla na vrcholu hory vybudována kaple, do které byl kouzelný kříž umístěn.  Jak se legenda o léčivém kříži nesla krajem, začali se sem stahovat poutníci ze široka daleka, nemocní i jejich blízcí. Brzy zde byla vybudována úchvatná křížová cesta na kopec a z kaple se stal tajemný kostel, hora byla z Kraví přejmenována na Křížovou, už zde nebyly louky, kde se pásly krávy, hora byla zalesněná, hustý les rozčísla akorát ona křížová cesta. Kraj okolo Tolštejnu by se mohl nazývat kraj čarovné vody, na Tolštejnu voda přináší hojnost a bohatství a voda na Křížové hoře je léčivá. Na vršku, vedle kostelíku, byla vyhloubena studna, jejíž voda dodnes uzdravuje slepotu a navrací plodnost. Nedlouho po prvním nemocném, který celou legendu započal, totiž voda vyléčila slepou dceru bohatého kupce, jíž žádní lékaři nikdy nepomohli. Otec už byl zoufalý, a jak se dozvěděl o kříži, který léčí, hned se vydal na pouť a zdejší voda jeho dceru zázračně uzdravila. Od té doby sem místní chodí pro léčivou vodu zejména kvůli zvýšení a podpoře plodnosti, také je poutní místo o svátcích terčem německých turistů. Dobré ale je, že nyní, kromě místních o léčivé vodě málokdo ví a tak nacházíme Křížovou horu úplně opuštěnou, pouze jedna místní slečna prošla nahoru se svým pejskem. Krásný hotel Křížový vrch, opuštěný pod úpatím vršku, zeje prázdnotou a i přes krásnou fresku na jeho stěně nedávno zkrachoval. Je to velká škoda, ale opuštěnost a samotu na tomto místě vítáme. Vykročíme směrem vzhůru, posvátnou cestu uvedou velké kamenné schody jako z gotických bájí o upírech. Vcházíme na trávu, kde jsou rozmístěny tři sochy svatých, kteří čekají na Krista, který naposledy rozmlouvá s Bohem v zahradě Getsemanské a prosí ho, aby ho zbavil jeho těžkého úkolu vzít na sebe hříchy všech lidí, trpět a zemřít. Právě tam ho přijdou zatknout po té, co ho Jidáš zradí polibkem. Po Getsemanské zahradě nás provází dvanáct zastavení křížové cesty, která znázorňují jednotlivé výjevy z utrpení Krista, třináctý je kostel a čtrnáctý hrob Ježíše, ze kterého vstal po třech dnech z mrtvých. Symbolicky křížová cesta znamená osobní transformaci, metamorfózu, přeměnu v nesmrtelnou dokonalou bytost, křesťané to samozřejmě zmírnili v přiblížení se k bohu, ale je to v podstatě to samé, měli být blíže k bohu, pomodlit se za uzdravení svého těla i duše a dospět k harmonii, prakticky o totéž usilovali pohané či praví mágové. Možná i ti, kteří jako první navštívili hned po jeho narození Ježíše Krista. Jenže člověk je naprogramován k tomu, aby se postupně ničil, od narození je nám okolím vštěpován sebedestruktivní program, který naše dokonalé tělo začne překonávat zhruba od věku 25 let a po té se začneme nenávratně ničit a odumírat. Jsme jako načasovaná bomba. Zvláštní je, že pokud se začneme destruktivního programu zbavovat, zachvátí nás panika a strach, tak silný je tlak společnosti, jejíž přízeň a názor jsou pro člověka tolik důležité. Oprostit se od myšlenkového balastu, začít se lišit a být trnem v oku ostatních, to chce notnou dávku odvahy. To ani nemluvím o tom, že uvidíme okolí ve správném světle, dokonce i nejbližší uvidíme takové, jací skutečně jsou a ne jak se je snažíme vidět. "Maminka se o mě tak krásně stará, protože mě miluje, musím jí být vděčný." A lup, klapky spadnou a uvidíme, že spíše jenom nechce, abychom se postavili na vlastní nohy a opustili jí. "Manžela si musím vážit, on mě moc miluje.." no a najednou vidíme, že pro nás nikdy nic neudělal, že vše děláme my, on si jen zvesela parazituje. A tohle fakt bolí, protože my tak nějak naivně předpokládáme, že společnost chce naše dobro. Tyhle strachy znázorňuje Getsemanská zahrada. Pokud překonáme strach, vydáme se na cestu vzhůru k dalšímu poznávání sebe a okolní reality. To symbolizuje dvanáct zastavení, je to postupné otevírání čaker, dvanáct zkoušek, dvanáctka je mystické číslo, dvanáct učedníků, dvanáct apoštolů, třináctý je Ježíš a Smrt, ona transformace. Stará bytost, neboli sebedestruktivní program zemře a zrodí se nový, „nesmrtelný" a ničím nezatížený člověk. Třináctý je tady tajemný kamenný kostel, kde se právě vykonává rituál transformace a 14. je právě onen hrob, ze kterého povstane lepší bytost, zrodí se jako Fénix z popela. Staré umírá a odchází a tomu se říká mystická smrt.

 

Je krásný letní den, Křížovou horu zalévá zlatavé světlo slunce. Jen upíří schody  jsou chladné a vlhké, schované ve stínu pod korunami stromů. Projdeme chladnou bránou a vstupujeme do slunečního chrámu, ubíráme se mezi třemi sochami svatých, modlících se a čekajících na Krista, za nimi je plotem ohraničená Getsemanská zahrada a pak už stoupáme vzhůru vedle malých stavbiček-kapliček s vyobrazením jednotlivých útrap Ježíše Krista. U každé se zastavíme, chvilku přemýšlíme a meditujeme. Byla by škoda přibližně uprostřed vrchu neuhnout doleva ze sluneční louky, po stezičce jdeme do chladného lesa, ve kterém sedí meditující Kristus s trnovou korunou na hlavě. Chladný, vlhký kámen je mistrně zpracován do podoby Božího syna a dává místu tajemnou atmosféru. Dovolím si vejít do zahrádky, pohladit ho po sepjatých dlaních v jeho klíně a pak se nakloním a políbím ho na těžké kamenné rty. Zanechám tam otisk rudé rtěnky. Zdá se, že už není tak chladný. Vrátíme se a pokračujeme dále v křížové cestě, která se pro svoji mystickou sílu a krásu stala kulisou mnoha filmařů, například hraje ve filmu Máj, jehož děj se odehrává u Máchova jezera, které sice není tak daleko a mysticky s krajem Lužických hor souvisí, přesto je to zase dost daleko, aby to byl ještě Máchův kraj. I když to fakticky neodpovídá, je pochopitelné, proč si režisér vybral jako dějiště Májové pouti zrovna tuto křížovou cestu. Nahlédneme do kostelíku a Dexík projde mřížemi v jeho dveřích a vykračuje si zhruba doprostřed kostela a zkoukne a zkontroluje prostor místo nás. Vedle kostela po pravé straně je ona zázračná studna, jejíž voda léčí slepotu a různé problémy se zrakem a také neplodnost. Všichni pijeme, Dexter se zase hrne jako první, je horko, tak se vody nemůže nabažit, no a protože je to šampion, bude tu plodnost potřebovat. Vedle studny stojí pod kopulí z hvězdné oblohy nádherná modrobílá socha Panny Marie. Modrá barva je trochu vybledlá, než jak ji znám z prvních Ravenových fotek, ale dostává to zase gotičtější ráz. Nemyslím vyloženě gotické jako umělecký sloh, ale jako styl gothic, mysticko-upírské, tajemné.  Hvězdná obloha symbolizuje noc, temnotu, zrození, jinovou ženskou energii, stejně jako půlměsíc, na kterém stojí krásná a mladá Panenka Marie, vzhlížející k nebesům. Za kostelem nalézáme Kristův hrob, stavení velikosti kaple, ve kterém leží socha Krista. Jdeme se podívat ještě dál, kde končí les, který po jedné straně ohraničuje Křížovou horu a před námi se rozevírá obilné pole a přes něj je nádherný výhled na vysokou Jedlovou horu. Po chvilce kochání vstoupíme do lesa, který po jedné straně pokračuje podél pole dál, je plný vzrostlých růžových digitalisů, krásných jedovatých bylin. Uprotřed digitalisu nás zaujmou dva přístřešky z klacků a větví, jeden jako týpí a druhý, hned vedle, jako zábrana. Podíváme se do týpí, je pečlivě sestaveno a vystláno mechem. Kdopak tady asi bydlí? Podle jedné plechovky alkoholu a pečlivosti stavbiček to vypadá, že to asi nejsou děti, aspoň ne úplně malé. Fantazie pracuje na plné obrátky. Třeba je to baba kořenářka, co sbírá bylinky nebo šaman poustevník? Vracíme se zpět ke hrobu, zakončení transformační duchovní pouti. Zde uděláme hlavní rituál. Postavíme okolo třináct svíček, osm dlouhých a zbytek jsou svíce čajové. Rituál na zdraví našich klientů může začít.

Monica Star