Astrodom

Střípky z esoterní psychologie - Monica Star
 
Už dlouhou dobu přemýšlím nad tzv. psychologickým rozdělením společnosti, vlastně takhle amatérsky psychologicky studuji společnost, ale zejména to, kam společnost zařazuje mě, jak mě vnímá. Na rozdíl od ekonomického a společenského postavení, které je zcela zřetelné, si mohu psychologickou škatulku zdánlivě svobodně vybrat. Můžeme tomu říkat buď psychologické škatulky nebo role. Mohu být namyšlená kráska, ošklivá intelektuálka, šedá nevýrazná myška, naivní až hloupá dívka, vášnivá sportovkyně posedlá zdravým životním stylem, vulgární rebelka, mrcha či děvka. Záleží na atributech, které si zvolím, hlavně jak se obléknu a jak se budu chovat. Co budu říkat a dělat. Ale právě ty atributy nás pletou, protože nejsou žádným nařízením pevně dané, známe je z filmů a z televize a každý si je vykládá jinak. Díky ultra krátké minisukni mě hodí do škatulky, kam se házejí nemravné holky, hledající sex. Snadno se ale stane, že jsem chtěla být krásná holka, kterou muži obdivují, ne podceňují, že je to ona, kdo chce chlapa a sex a všechno ostatní je jí jedno, protože to přece říká tou minisukní. Takže máme tady minisukni jako neklamný atribut ženské nadrženosti. Muž i žena to vědí z filmů, i když se třeba každý kouká na jiný žánr. Hry atributů využívají psychopati a manipulátoři, kteří schválně zahrají určitou roli a my je začneme vnímat a posuzovat podle té role, ne podle toho, jací doopravdy jsou. Je to cílená hra s lidmi, aby psychopat mohl někoho ovládnout, využít a stoupat na společenském žebříčku. Sňatkový podvodník ze sebe dělá romantického, věrného muže, hysterická zlatokopka zahraje zamilovanou citlivou slečnu. Atributy jsou dané výchovou, nejen tou domácí, ale i celospolečenskou a mediální. Má minisukni a výstřih – chce sex, má velká prsa – bude s ní sranda v posteli, má silný makeup a umělý nehty – ta bude furt něco potřebovat a nebude to ženská pro život. Je hodná - takže blbá. Muži často říkají, že chtějí hodnou a oddanou holku, ale když takovou najdou a navíc ještě zamilovanou, berou ji jako snadnou kořist, které si neváží a často se ji snaží co nejvíce vyžít. Aby dotáhla kámošku na trojku nebo muži půjčovala peníze, všechny tyto případy jsme už u karet měli a řešili. Když se lehce muži dává, určitě to není tím, že onen muž měl kliku, štěstí, že o něj krásná holka projevila zájem, je to buď tím, že je tento muž nanejvýš atraktivní a každá se mu chce takto lehce vzdát, anebo je na té holce něco špatně, je buď blbá nebo není tak hezká, protože hezké holky jsou nafoukané a s normálními kluky se nebaví. Tahle na to nemá, tak je hodná. Proto je kámoška naštvaná, když jí někdo řekne, že je hodná: „Prosím tě neříkej mi, že jsem hodná, to zní jako že sem úplně blbá!" Prostě holka si nemůže dovolit být za hodnou, ačkoli si kluci myslí, že takovou chtějí. Do té doby, než ji najdou. Zvláštní je to i s tím odhalováním holek - hned jsou děvky. Tam funguje i psychologie zaměňování svých pocitů za pocity druhého. Muž vidí krásnou holku a cítí na ni strašnou chuť a jeho mysl je k němu natolik lichotivá, že se ho zmocní přesvědčení, že ta holka je na tom stejně. Jinak by se přece tak odvážně neoblíkla. Nedávno barman obvinil kámošku, že na něj špulí ty své k*zy. Ona docela nechápala a já vedle ní si žádného špulení nevšimla.
Role, jakou máme hrát a tedy i atributy, které tuto roli označují, jsou nám často společností vnucené, někdy je to užitečné, třeba doktorův bílý plášť a uniformy vojáků či letušek, ale jindy je to dost pofiderní. V současné době třeba, že starší ženy musí mít krátké vlasy a dlouhé sukně, aby vypadaly důstojně a ne jako "diblík", co si hraje na mladou. Jedno jak žena vypadá a jak krásné, husté má vlasy, společnost ji nutí vizuálně zestárnout, což mi v téhle době přijde hloupé. Ještě v minulém století mohla mít vdaná žena vlasy dlouhé, ale musela je nosit vyčesané do drdolu nebo měla na hlavě čepec, aby ji nikdo jiný nesváděl. Proto se říká, dostala se pod čepec. Bylo to praktické označení vdané ženy. Jenže v té době nebylo mnoho rozvodů. Dnes je to jinak, lidé hledají partnera v kterémkoli věku, proto se potřebují líbit. Přijde mi krásný a zároveň praktický zvyk Polynésanů. Dívky si dávají květinu za ucho a podle toho za které, se pozná, jestli je její srdce už zadané. Pokud si dá květinu za levé ucho, to je to u srdce, dívka už někoho miluje, je vdaná, má přítele. Pokud si ho dá za pravé, je volná a ostatní muži se jí mohou dvořit a pak pokud si před konkrétním mužem vplete onu květinu do copu, dává mu najevo svou jasnou přízeň až výzvu. Funguje to tak i podvědomě, utrhla jsem růži a dala si jí za pravé ucho a kamarád mi o tomto zvyku povídal, jak si všímá, co takhle o sobě holky prozrazují, že já i jeho sedmnáctiletá sousedka jsme si obě vzaly růži a daly si ji za pravé ucho a jeho vdaná sousedka za levé. Aspoň je hned jasno a není to jak v Evropě babylonská věž, kdy muž čte z nějakých atributů, které pro něj znamenají výzvu, zatímco holka chce být za krásnou, všemi dobývanou holku nebo jde na rande se svým klukem. Nic víc. Paradoxně máte často více štěstí u zahalené holky, zatímco ta odhalená svou krásu zná a zná i její cenu. Ale samozřejmě, jak kdy a jak u které holky, oblečení v současné době nemá svá daná pravidla a nevyjadřuje všeobecně zhola nic. I když samozřejmě, nějaké základní rozdělení atributů existuje. Třeba se dívejte na barvu vlasů – vlasy jsou sexualita. Hra symbolů se dá ale číst u těch obarvených vlasů, u přirozených se dopídíte maximálně genetického původu. Holky, které jsou obarvené na červeno, zrz, stačí i mahagon, na sebe chtějí přitáhnout pozornost, červená je oheň, vášeň, ve starém Římě se takto ženy barvily, aby daly najevo, že jsou vášnivé, dnes to ženy dělají podvědomě. Žena s vlasy na blond touží být krásná, možná i slavná, dobývaná jako ikonická Marilyn Monroe, zatímco žena s havraními vlasy vyjadřuje touhu být femme fatale, tajemnou a mystickou. Žena s hnědými vlasy je nejméně nápadná, působí mile a slušně, ale, znáte to - tichá voda…