Zlatá jablka
V minulém článku jsem psala příběh o severské bohyni Idun, známé strážkyni zlatých jablíček, dávajících bohům zdraví, mládí a nesmrtelnost. Ze smrtelníků pak mohla tato jablíčka učinit nesmrtelné bohy. Mýtus o jablkách mladosti se dostal i do řeckých bájí, kde mladé nymfy Hesperidky, kterým se říká Dívky západu nebo též Večerní dívky, střeží v krásné zahradě strom se zlatými jablky. Ta patří bohyni Héře, manželce nejvyššího boha Dia, dostala je jako svatební dar, načež je ukryla do rajské zahrady, ale protože nymfy rády jablka okusovaly, ustanovila Héra hlavním hlídačem stohlavého draka Ládona, který obtočený kolem stromu svůj poklad přísně střežil a nikdy nespal. Tento drak je však kreslen také jako had, v čemž můžeme vidět propojení s biblickým mýtem a rajsou zahradou Eden, v níž byla první oficiální žena Eva svedena hadem (ďáblem – zlo nikdy nespí), aby okusila zakázané jablko ze stromu poznání. S bájí o Idun má biblický příběh společné vysvětlení užití jablíček, prý měla stejnou moc jako božská ambrozie, dávala mládí a nesmrtelnost a pokud je okusil smrtelník, stal se bohem. Také je tam princip krádeže, stejně jako u Idun, kterou lstí vylákal Loki, aby se jí mohl zmocnit zlý mrazivý obr. Je to též jedenáctý úkol Heráklův, římsky Herculův či česky Herkulův, uloupit jablka ze zahrady Hesperidek. Ty nebyly moc vlídné a ještě horší byl stohlavý drak a navíc krásná zahrada byla začarovaná a nikdo nevěděl, kde vlastně leží. Herkula každý zná, byl to mýtický silák, ale méně lidí už ví, že jeho otec Zeus byl chronický nevěrník a jeho nevlastní matka byla chorobně žárlivá Héra, která mu neustále ztrpčovala život. Jednou na něho seslala šílenství a on prakticky vyvraždil svoji rodinu. Potom se vydal do Delfské věštírny, kde se mu dostalo rady, že aby svůj hrůzný čin odčinil, musí splnit králi Eurystheovi deset úkolů. To byly také pletichy Héry, v den Herculova očekávaného narození se její manžel Zeus na oslavě chlubil, že dnes se narodí silák a největší hrdina, a Héra si vymohla přísahu, že kdo se dnes narodí, bude vládnout všem mužům Diova rodu. On chtěl, aby to byl Hercules, tak přísahal. Ale intrikářka Héra vyvolala předčasně porod Eurysthea, který se tak narodil o dva měsíce dříve a Herkules, aniž by něco tušil, byl předurčen mu sloužit. Eurystheus byl však potměšilý, takže z deseti úkolů jich nakonec bylo 12 a stále stoupala jejich obtížnost až nesmyslnost. Herkules se nemohl doptat, kdeže bájná zahrada Hesperidek leží. Až se dozvěděl, že Hesperidky jsou dcery obra Atlanta (opět zde figuruje obr jako v báji o Idun.) Atlas musel na ramenou držet nebeskou klenbu, aby se nezřítila, byl to jeho trest, že se postavil proti Diovi. Herkules ho však umluvil, ať dojde pro jablíčka on, dcerunky mu nic neprovedou, Atlas nechtěl a vymlouval se na povinnost, ale Herkules mu slíbil, že nebe podrží. Atlas zabil draka a přinesl Herculovi tři zlatá jablka, jenže se mu nechtělo znovu zhostit jeho úkolu a vzít opět na ramena nebeskou klenbu, Hercules ho však přelstil, když naoko souhlasil, že úkol převezme, jen si něčím podloží hlavu a ramena, aby mu je klenba nerozdrtila a jakmile Atlas klenbu opět převzal, Hercules utekl a tři zlatá jablka dal králi Eurystheovi a tím splnil jedenáctý úkol ze své služby, čekal ho však ještě jeden, nás však teď více zajímá další osud zlatých jablek. Eurystheus je dal bohyni Athéně a ta je Héře vrátila a tak se vše vrátilo do původního stavu. A v začarované zahradě čekají dodnes a slibují nesmrtelnost a věčné mládí, zlý drak už je nestřeží, pouze krásné dívky Hesperidky. To je přímo lákadlo pro každého muže. Zkuste se za nimi vydat, cesta vede nejprve do Afriky, ale tam ještě zdaleka nekončí.
Ve všech náboženstvích, mýtech a pohádkách je příběh o kouzelných zlatých jablíčkách nesmrtelnosti, která rostou na jabloni v překrásné rajské zahradě a mladá dívka nebo dívky je střeží. Stejně jako jiné mýty, třeba mýtus o potopě světa se v dávných dobách rozšířil prakticky po celém světě a nikdo už přesně neví čeho je symbolem a jaké z něho plyne ponaučení. V naší společnosti chybí lidé, kteří hovoří jazykem symbolů, vykladači symbolů, i když donedávna to byli umělci, sochaři, malíři, ale když sem byla na Avu a ptala jsem se jich na symboly, dívali se na mě, jako kdyby mě lehce podceňovali a potom se vrátili k debatě, co si dají k jídlu a kam půjdou na pivko. Potom to ale nejsou oduševnělí umělci, ale spíše jen dělníci nebo řemeslníci. Takže čtení symbolů opět zbývá na čarodějky a mágy, jako v těch nejstarších dobách.