Astrodom

Romulus a Remus - Monica Star

Rivalita, závist, konkurenční boj, to by nás mělo stále posouvat dopředu a pudit k větším a lepším výkonům. Bohužel lidé mají v sobě spíše destruktivní princip a závist místo vlastní motivace přeroste v nenávist k druhému a touhu druhého poškodit. Každý člověk chce být výjimečný, jedinečný, nejkrásnější holka z celé třídy, nejlepší hráč z celého fotbalového týmu, dostat tu nejkrásnější holku, mít na sobě nejkrásnější šaty večera a nejlepší postavu. A co když máme ustoupit nejlepší kamarádce, že ona získá titul nejkrásnější holka třídy a vy jste až druhá? Nebo se třeba vůbec neumístíte? Co když vás dívka odmítne a začne chodit s vaším kamarádem? Co když váš bratr dostane lepší hračky a v dospělosti zdědí celý barák i s penězi a vy dostanete malou chatu na samotě u lesa? Zvláštní je, že tato konkurenční závist se týká většinou těch nejbližších. Když jsem já na tom špatně, musí být i ten druhý, moje nejlepší kamarádka ze třídy je moc hodná holka, fakt si to myslím, pokud já neprošla nějakou zkouškou, ze všech sil mi pomáhala, dala mi své poznámky, vysvětlila mi to, pokud jsme prošly zkouškou obě, radovaly jsme se, objímaly a pusinkovaly, jenže pokud neprošla ona a já ano, byla strašně naštvaná a skoro se mnou nemluvila, běda jak jsem se jen malinko zaradovala v počátečním nekontrolovatelném nadšení. Paradoxně největší konkurence bývá v rodině, nezřídka se stane, že i matka žárlí na svou dceru a mezi sestrami či bratry popř. sestřenicemi či bratranci je konkurence úplně největší, každý chce být miláčkem rodiny, dokázat víc, než ostatní, aby na něj zbytek rodiny byl hrdý. Proto tak často slyšíme ve vyprávění: No, děda na mě vždy držel. Já jsem babiččina nejoblíbenější vnučka. Samozřejmě někdy je to pravdivé, ale rozhodně to ostatní sourozenci neuslyší rádi. O sourozenecké rivalitě vypráví řada legend a mýtů, nejvěrněji však ta o založení Říma, každý ví, že souvisí s dvojčaty Romulem a Remem, ale sourozenecký problém nastává v jejich rodě o mnoho let dřív. V království na Apeninském poloostrově vládl král Procas, který měl dva syny, staršího Numitora Silvia a mladšího Amulia. Druhé jméno Silvius získal Numitor po svém předku Silviovi, který to jméno dostal, protože se narodil v lese (latinsky silva.) Dnes mezinárodní jméno Silva či Silvia tedy znamená žena z lesa či lesní žena. A jak uvidíme, zrození či dospívání v lese bude pro syny tohoto rodu poměrně běžné, stejně jako bratrská rivalita. Numitor zdědil po svém otci vládu, jakožto starší, Amulius však chtěl vládnout sám, tak svrhnul bratra z trůnu a aby jej o vládu nikdo nepřipravil, dal v lese na lovu zavraždit Numitorova syna a jeho dceru Reu Silvii donutil odejít do kláštera a stát se vestálkou, kněžkou bohyně Vesty, strážkyně rodinného krbu a složit panenský slib. Rea však byla velmi krásná, do chrámu se smrtelník nedostal, ale Reu začal navštěvovat sám bůh války Mars. Brzy otěhotněla a porodila dvojčátka, která pojmenovala Romulus a Remus. Strýc Amulius se naštval, Reu uvěznil a dvojčátka rozkázal utopit. Sluhové se nad oběma krásnými chlapečky chtěli smilovat, ale báli se zlého Amulia, poslali kolébku s chlapci po vodě, ale jako v naší pohádce o plaváčkovi, chlapce vlny zachránily. Jako zázrakem se vzedmuly a zanesly chlapce na písečný břeh, a pak prý jako zázrakem opadly. Chlapce našla vlčice a děťátka v ní vzbudila mateřský instinkt, tak je kojila. A jako v příběhu o Mauglím, mnoho jiných zvířat se o chlapce staralo, například datel. Na počest vlčice dodnes stojí v Římě socha Kapitolské vlčice, sochy miminek prý byly přidány později. Když chlapci vyrostli, ujal se jich hodný pastýř Faustulus a se svou ženou je vychoval. Kluci dospěli v muže, pásli stáda a přitom se vzdělávali a měli takové vědomosti a charisma, že k nim lidé chodili jako k soudcům při jejich sporech a půtkách. Když se mladí muži dozvěděli, že jsou synové boha Marta a kdo je jejich děda, vypravili se napravit nespravedlnost, zabili svého strýce Amulia a svého dědu Numitora dosadili opět na trůn. Chtěli však i sami za sebe něco dokázat. Šli tedy k řece Tibeře, na místo, kde byli kdysi vyplaveni řekou a zachráněni vlčicí. Zde se rozhodli založit své vlastní město. Pohádali se však, po kterém z bratrů by se mělo jmenovat. Hádali se do krve, každý z nich si myslel, že to právě po něm by mělo město nést svůj název. Oba dva získali na svou stranu davy lidí, kteří by chtěli žít v jejich novém městě a kteří podporovali jméno toho nebo onoho bratra. Až se rozhodli, že budou hledat znamení. První viděl Remus šest supů, zajásal, že bohové říkají, že město má nést jeho jméno. Ale za chvilku viděl Romulus supů dvanáct, opět byli tam, co na začátku a hádali se ještě víc. Davy se do sebe pustili a Romulus zabil Rema. Ještě je jedna verze pověsti, že Romulus nakreslil do písku hradby nového města. Remus ho ponížil tím, že ony hradby zpupně přeskočil, to Romula rozlítilo, zabil ho se slovy, že takto zhyne každý, kdo by překročil hranice jeho města. Zmocnil se sám vlády, stal se králem a město neslo název Roma, Řím. Od svého založení jen rostlo a vzkvétalo, až zastínilo jiná města a stalo se sídlem císařů a vládců a až do dnešních časů je hlavním městem Itálie a podle něj se kdysi jmenovala celá Římská říše. Kdo ví, jak by to bylo, kdyby se vládcem stal Remus, jestli by mocní Římané, totiž Remové, dobývali téměř celou Evropu, a byli by kolébkou mocné a krásné evropské civilizace. Třeba by město takový úspěch nemělo, Galové by dobyli celou Evropu a byli bychom v Evropě všichni úplně jiní. Ovšem osud rozhodl jinak, ale jisté je, že sourozenecká rivalita stála na počátku evropských dějin a pověstí. Stejně jako biblický příběh o Kainu a Ábelovi, kde Kain rovněž spáchal bratrovraždu, či Jákob a Ezau, kde Jákob lstí připraví Ezaua o právo prvorozeného či pověst o Josefovi a jeho bratřích, kde bratři velice žárlí na nejmladšího Josefa, otcova miláčka, a neúspěšně se o bratrovraždu pokouší a poté ho prodají do otroctví.