Vytisknout

Svatá Lucie

     Krásná dívka už v dětství věnovala, jako většina světic, své panenství bohu. Když jí rodiče našli mladého, pěkného a bohatého, avšak pohanského ženicha, nastal problém. Matku nakonec přesvědčila, aby ji do svatby netlačila, jenže její budoucí ženich po Lucce toužil a vzdát se jí nehodlal. Bojoval o ni, vychvaloval její velikou krásu, obzvláště její nádherné, velké, hnědé oči. Když se to Lucie dozvěděla, vůbec jí to nepolichotilo, naopak ji to otravovalo a aby jeho nevítané dvoření utnula, vypíchla si obě své krásné oči a poslala mu je darem, ať si je nechá a jí dá pokoj. Jenže Lucii do rána darovala Panna Marie oči nové a ještě krásnější. Měla ale pravdu v tom, že nastávajícího ženicha její akt natolik naštval, že už ji dál nedobýval, udal ji slavnému pronásledovateli křesťanů císaři Diokleciánovi. Podle jiné verze ji udal pobouřený správce, kterému tento zázrak nepřišel dost pohanský. O jejím zatčení koluje řada legend a těžko už dnes vědět, co je pravda, co symbolika a co lidová tvořivost. Lucie prý za trest měla být jako konkubína odvezena do hampejzu, kde měla být po vůli chlípným mužům. Svázali ji a naložili na vůz tažený volským spřežením. Jenže jakmile Lucka nasedla, spřežení nemohlo vozem ani pohnout, jako by byl vůz k zemi přikován. Nevěděli, co s tím, tak lili na dívku rozpálenou pryskyřici, ale vůz se stále nepohnul ani o píď. Kat už to nevydržel a podřízl Lucii hrdlo. Zajímavostí je, že svatá Lucie je od té doby známá jako patronka hrdla a jedna z našich nejznámějších zpěvaček si dala pseudonym Lucie. Světice se vzývá při virózách, nachlazení, bolestech v krku, takže by se k ní v současné době měl modlit i Jiří Pomeje. Lucie je také patronkou slepců a přadlen. Bývá zobrazována se svýma vlastníma očima na misce nebo s mečem, který jí podříznul hrdlo a samozřejmě také s palmovou ratolestí, ale to už bych nemusela psát u každého svatého zvlášť, neboť palmová ratolest je symbolem mučednické smrti za křesťanskou víru. Umřít mučednickou smrtí je téměř podmínka svatořečení, jen pár svatých to zvládlo jinak, například svatý Martin. Před svou smrtí Lucie vyřkla kletbu či spíše věštbu, že pronásledování křesťanů brzy skončí a skutečně nedlouho po její smrti císař Dioklecián, který nenáviděl křesťanství, zemřel a jeho nástupce křesťanství povolil.

     Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá, je známé pořekadlo, které však není každému tak jasné, jako třeba to, že Martin přijede na bílém koni. Někteří tvrdí, že rčení o upité noci pochází z juliánského kalendáře, kdy na 13. prosince, v den Luciiny smrti, vycházel zimní slunovrat, kdy se přestane prodlužovat noc a během dalších dní se začne vracet světlo, ale ve skutečnosti je to už z gregoriánského, tedy našeho kalendáře. Na Lucii se totiž začne stmívat později Lucie noci upije …, ale naopak se začne i později rozednívat … a dne nepřidá. Je to díky druhému Keplerovu zákonu, který praví, že čím je Země blíže Slunci, tím si to švihá rychleji a tím je také v souvislosti s její rotací dána pozorovatelná délka dne a noci. Chytří předkové si toho všimli už dávno právě kolem 13. prosince. Klobouk dolů. Jméno Lucie je odvozeno od slova lux, světlo a znamená nositelka světla, světlá, zářící. Čili i celý pseudonym naší známé zpěvačky Lucie Bílé ladí hezky dohromady. S Lucií souvisí jméno Lucifer, pán pekla, znamená ale Světlonoš. V českých krajových pohádkách se vyskytuje postava Světlonoše jako dobrého ducha, a pokud v noci zabloudíte v horách, pomůže vám svým světýlkem nalézt správnou cestu. Jen pozor, v kterém kraji se nacházíte, aby to místo Světlonoše nebyli Bludičky, které naopak díky svým ledkám zavedou lidi do močálů. I pekleník Lucifer byl původně nebeský anděl, čili jméno Světlonoš mělo opodstatnění, ale rouhal se a byl Bohem svrhnut do podsvětí a od té doby je symbolem zla, ale často lidem nabízí své služby a jednoduchá řešení, takže se skutečně může jevit jako  "světlo v temnotách," i když se ve skutečnosti jedná o pád k pekelným kotlům.

     Ke dni svaté Lucie se váže mnoho až hororových tradic. Dříve chodívaly Lucie od stavení ke stavení, většinou ale dětem pamlsky nedávaly, to přišlo až později. Měly metličku a strašidelně s ní klepaly na okna a dveře. Někde dokonce nosily dlouhý nůž, vešly do stavení a kontrolovaly, zda-li děti dodržují adventní půst. Pokud by Lucky zjistily, že ne, rozpáraly by jim nožem bříško a naplnily hrachem a kroupami jako jelítko. Nebo tím aspoň hrozily, aby se děti postily. Lucky byly bíle oblečené postavy, ale na rozdíl od Barborek nebyly jako nevěsty, ale spíše jako duchové nebo strašidla. Na obličeji nosily bílou masku s obrovským zobákem. Někdy měly obličej začerněný, někdy celý bílý a mohly ho mít dokonce i potřený krví. Lucka byla prostě spíš hororová postavička a nikdo se na ni moc netěšil. Protože je také patronka přadlen, chodila kontrolovat i hospodyně, jestli na její svátek nepředou len a také bylo zakázáno drát peří. Pokud někoho přistihla, zamotala hospodyňkám upředenou přízi a peří rozfoukala. Často si to takto dělaly sousedky převlečené za Lucie sobě navzájem. Podle pověry se věřilo, že pokud někdo přede na svatou Lucii, hodí mu Lucka komínem hromadu štůčků s přízí a žena je bude muset rychle upříst nebo se stane něco strašného. Proto většina hospodyněk uklidila kolovrátky, přízi a radši i šitíčka z místnosti někam na půdu.  Postava Lucie se někdy plete s Barborkou, která také chodila v bílém a odnášela zlobivé děti a obě souvisí s Perchtou, která vypadala a chovala se stejně jako Lucie a taktéž chodila o Adventu. Někde se jí říkalo Peruta a byla to děsivá postava. Perchta je synonymum pro bílou paní, ducha, zavražděné ženy, kterého potkáme v noci na hradech, a o Adventu kontroluje, jestli se dodržuje půst, předvánoční úklid a jestli se nepřede. Perchta dokonce hlídá každou adventní neděli, jestli se světí. Je ochránkyní zvířat, proto chodí ve strašidelné zvířecí masce, buď ptáka, psa nebo draka. Měla obrovské zuby a vyplazený jazyk, strašidelně huhňala, zahalená celá v bílém a s nožem hrozila dětem. Tato podoba Perchty pochází z germánského folkloru, v Čechách je spojována s paní Perchtou z Rožmberka, která se právě na Rožemberských hradech objevuje jako bílá paní a z toho se potom pojmenování perchta přeneslo na každou bílou paní či ducha šlechtičny, která po smrti obchází zámek, hrad či cimbuří.