Astrodom

Sváteční únor

Poslední ledový měsíc, většina lidí ho vnímá jako trochu zbytečný, jako čekání na jaro, kdy už konečně zase bude zábava, procházky budou opět dlouhé a při focení se nebudou muset sundávat rukavice a při dlouhodobém mačkání spouště prsty nepřirostou k foťáku. Je nejkratší ze všech měsíců, tak se i zdá, že rychle uteče a už tu bude vysněné jaro. To jen jednou za čtyři roky mu milostivě přistane den navíc, aby se vyrovnal ostatním měsícům. V únoru je v podstatě taková nuda, že se na něj ustavily jarní prázdniny, aby se lidé mohli jet zabavit na hory a také se přidal svátek Lásky Valentýn a tím se celý měsíc stal zamilovaný, i když pro nás jím byl původně jarní rozkvetlý květen. Valentýn mnoho single lidí v Česku velmi stresuje, protože ačkoli v západní Evropě a severní Americe říkají, jsem single, s hrdostí, v Čechách a Rusku je to bráno jako depresivní stigma, něco jako Jsem vadný. O svátku lásky depresivní single vyjde najevo naplno. Takže opět mínus pro únor a nehledě na to, že Valentýn přece není český svátek a je to svátek komerční. Jenže únor má i v evropském světě silné dispozice k tomu být svátkem lásky a veselí. Naši předkové trávili únor oslavami a sexuálními radostmi, únor byl měsíc početí, protože porod vyšel na podzim, kdy bylo dostatek potravy a přitom málo práce, žena mohla odpočívat. Na rozdíl od našeho milostného měsíce máje, který se k počínání dětí nedoporučoval, protože porod byl v zimě, kdy bylo málo jídla a na vesnicích závěje sněhu.

Únor je taková alfa všeho, je to počátek. Přesný opak srpnového Lugnasadu je Imbolc, naše Hromnice, svátek světla. Příprava na polní práce a dělala se rituální první orba aby byla úroda hojná, v první brázdě se vždy milovali. Lugnasad je počátek sklizně, oba svátky ohraničovali plodnou část roku přírody. Hromnice jsou křesťanské, na tento den se rozsvěcovaly v kostele svíce, aby se oslavil příchod světla, protože jarní rovnodennost se blíží. Zajímavé je, že podle slovanské tradice se tento den narodil bůh bouře Perun, proto v tomto období prý často přicházely bouřky, zejména první jarní bouřka byla čarovná. Křesťané chtěli vymýtit pohanské tradice a tak se věřilo, že dlouhé bílé kostelní svíce chrání před bouří, která by tento den mohla přijít. Potom bylo zvykem hromničky zapalovat kdykoli přijde bouřka, zvláště když nebyly hromosvody, moje babička je ale pálí dodnes. Na Imbolc se také rodila jehňata, Imbolc prý znamená ovčí mléko, protože keltové ovčí mléko milovali, takže byl důvod k radosti.

Na konci února je hlavně masupoust, který opět přichází do obliby, dříve to byl velký svátek, něco jako karneval v Riu jen bez sexy krásek, ale s tradičními maskami, každá něco vyjadřovala, dnes už se můžete obléci za cokoli. V minulosti prý středoevropané dokonce věřili, že je pět ročních období, jaro, léto, podzim, zima, masopust. Byla to velká sláva, tanec, zábava, hodně jídla a pití, zabíjely se a pekly prasata, husy a jiná zvířata, masopustní průvod byl spojen s nevázanými sexuálními rituály, je sice ještě zima, ale už přichází jaro, předjaří bylo pro početí dětí jako stvořené. Po tomto několik dní trvajícím bujarém veselí přicházel jarní půst, očista, která trvala až do Velikonoc, o to víc se lidé mohli o masopustu vyřádit a přejíst se, opít a dostat se do taneční extáze.

Co je důležité ještě vědět - Luperkálie (latinsky Lupercalia) či februa, byl svátek, který se ve starém Římě slavil 15. února (náhodička) a byl spojený s oslavou pastevectví, mléka, plodnosti a s rituální očistou. Původ svátků je nejasný, ale nejspíše souvisí se slovem lupus "vlk". Čili je dobré si dále uvědomit, že vlk tradičně symbolizoval nespoutaný sex a sexuální rituály, které se odjakživa tradičně konaly, s nejvyšší pravděpodobností souvisí i s "domestikací trávy", ze které se jakoby "zázrakem" stalo obilí, kukuřice, rýže a brambory. Spojení lidské sexuality s rostlinami zřejmě stojí za tajemstvím "genetické" změny obyčejné trávy v kulturní plodiny.

Valentýn pochází z anglické tradice a poprvé o něm píše Geoffrey Chaucer ve své básni o velké lásce české princezny Anny České, dcery Karla IV., s anglickým králem Richardem II. A dále zamilovaný vévoda Orleánský poprvé v milostném psaníčku použije oslovení My Valentine. A pak že je svatý Valentýn americká tradice. Jako vždycky si Američané přivezli svátek z Evropy. V anglosaském světě má Valentýn úplně jiný smysl, zejména jsou důležitá psaníčka, vyznání lásky, někoho jste milovali celý rok a na Valentýna jste se osmělili. Krásná slečna tak mohla dostat spousty milostných psaníček a vyznání Be my Valentine a vybrat si muže svého srdce. Takže to není ani o komerci, jde jen o to, že potom ve vztahu ženy rády dostávají dárky nebo chodí do společnosti na krásná místa, tak proč neudělat své Valentýnce radost. A potom v postýlce sobě navzájem.

Spousta lidí Valentýna nemá rádo, protože svoji polovičku přece můžu milovat každý den.. A zrovna ty, co to říkají, už vidím jak každý den jdou se svojí láskou na romantickou procházku, pak do kina, pak na romantickou večeři a koupí jí kytici růží a obrovského plyšového medvěda. To by každý den lezlo do peněz, no ne? ;-) Prostě je dobře, že jeden den je ustanoven, abychom se na oslavu svojí lasky zaměřili a neodkládali to na zítra 👄